Hřích nevytváří cosi zlého, nýbrž boří dobré. Svátost smíření neočišťuje, ale obnovuje. Ke svatosti nestačí varovat se hříchu, je třeba milovat (a z Lásky činit dobro). Kdo miluje, nehřeší. Kdo se snaží především varovat hříchu, hřeší ještě více (viz farizeje). Naplněním Zákona je Láska - na tu je třeba se zaměřit.
Představme si člověka v temném domě, který se snaží zbavit temnoty tím, že hledá temná místa, snaží se temnotu smýt a vynést ji ven. Brzy zjistí, že temnoty neubývá, a napadne ho, že se dovnitř musí dostávat nová zvenku. Začne tedy ucpávat skulinky. Tím tmy ještě přibude. Něco podobného dělají lidé, kteří se snaží o bezhříšnost - zaměří se na hřích, snaží se ho zbavit a když se jim to nedaří, ,,lezou kanálama", aby na ně nemohlo pokušení.
Přitom by stačilo rozsvítit světlo - tedy milovat.
Světlo svítí v temnotách a tma ho nepohltila. Nemůže jej pohltit, protože tma je pouze tam, kde není světlo. Kde je světlo, nemůže být temnota. Odstraněné zlo může být okamžitě nahrazeno jiným zlem, ale kde je Láska, tam zlo nemůže.
