Dokud žijeme na tomto světě, můžeme být zároveň dobrými i zlými, šťastnými i neštastnými - můžeme žít i nežít zároveň.
Na konci času se však budeme muset rozhodnout buď pro Dobro, nebo pro zlo. Pro Lásku, nebo nenávist. Pro Pravdu, či lež. Buď pro Život, nebo pro smrt. - Budeme muset učinit rozhodnutí, zda chceme být navěky Šťastni nebo nešťastni.
Možná proto, se tak bojíme konce světa i vlastní smrti, protože nechceme učinit to rozhodnutí - stále chceme hrát na obě strany. Ovšem pak sice částečně jsme, ale zároveň nejsme - až po tom rozhodnutí můžeme skutečně BÝT.
Dokud k sobě dva lidé hledají cestu, mohou si navzájem říkat, že touží spojit své životy a zároveň si nechávat zadní vrátka, kdyby se objevil někdo „vhodnější". V okamžiku svatby však musí říci buď Ano, nebo ne.
Obzvláště mezi fyziky je známo podobenství o Schroedingerově kočce (dle Rogera Penroseho, však Schroedinger původně mluvil o myši), která je živou a mrtvou zároveň, pokud se na ni nikdo nedívá - v okamžiku, kdy se objeví pozorovatel, se musí rozhodnout buď pro život nebo pro smrt - zda je živou, nebo mrtvou.
My, lidé, se sice vzájemně vidíme, ale ne dokonale. Stejně tak známe sami sebe a hodnotíme svůj vlastní život, ale opět pouze velice mlhavě a nedokonale - až v okamžiku smrti uvídíme vše zřetelně a jasně a tehdy se budeme muset rozhodnout, zda jsem Dobří nebo zlí.
Bůh nás sice vidí od počátku dokonale, ale rozhodnutí nechává na nás.
