Nemám patent na pravdu ani na rozum. To, co sem píši je výsledkem mých zkušeností, průzkumu odborných pramenů, vlastního bádání a úvah. V žádném případě nenesu odpovědnost za následky řízení se zde uvedenými podněty. Zodpovědnost nese každý sám za sebe. Než se do čehokoli pustíte, sami za sebe promyslete možné následky!
Doporučuji ověřovat tvrzení z vícera různých zdrojů, nevěřit slepě „100% zaručeným" nebo „prokázaným" „pravdám", vše promýšlet vlastní hlavou a smířit se s možností omylů, neúspěchů a selhání. Zcela stejné podmínky se nikdy neopakují a i pokud něco zabralo stokrát, nemusí to nutně zabrat postoprvé.
Držením těla je udržování částí těla v žádoucí poloze nebo dráze pomocí svalů proti působení vnějších sil. Není to stav, je to děj (činnost). Uplatňuje se při jakékoli poloze těla a při jakémkoli pohybu.
Především pro jemné pohyby je vhodnou taková poloha, kterou lze lehce změnit. Zároveň je však potřebnou pevnost. Tělo je třeba držet uvolněně, ale zpříma - chcete-li: zpříma, ale uvolněně - to je dobrým podkladem jakékoli činnosti.
Stoj je obecně lepším než sed. Méně zatěžuje meziobratlové ploténky a umožňuje větší svobodu pohybu a ten navíc rozložit na více částí těla.
Rovnoměrně se opírat o celý obvod chodidel rozkročených zhruba na šířku ramen. Chodidla mají lehce chápat podlahu (jakobyste se ji pokoušeli chodidly chňapnout - chodidla se při tom lehce vytvarují do tvaru dnem vzhůru obracené mističky - ovšem zcela nenásilně, bez pociťovaného napětí). Chodidla mají být rovnoběžně (případně předními částmi lehoučce vytočená). Kolena mají být odemčená, tedy lehce povolená. Pánev má být ve středním postavení - plocha pomyslného trojúhelníku mezi předními kyčelními trny a stydkou sponou má mít svislý průběh (rovnobězně se zdí). Používat braniční dýchání - břicho nemá být povislé ani vtažené, žebra mají být volně pohyblivá do všech směrů. Ramena mají být naširoko, uvolněná, lopatky celou plochou přiléhat k páteři. (Mezi lopatkami nemá být hluboká rýha.) Lokty mají volně viset pod rameny. Zápěstí a prsty mají v klidu zaujímat postavení zhruba jako při držení tenisového míčku (mistička podobně jako u chodidel). Hlavu je třeba držet uvolněně zpříma, bez úklonů a rotací. Svislice spuštěná od zevního zvukovodu má procházet středem ramenního kloubu, kyčle a těsně před zevním kotníkem.
Držení těla má být dynamické - lehce ,,neposedné" - pravidelně střidat polohy - zapínat a povolovat svaly trupu a končetin.
Výška stoličky má být nastavena tak, aby lokty volně visící pod nízko posazenými rameny při práci svíraly zhruba pravý úhel. Sedět je třeba činně (pomocí činnosti vlastních svalů), jen na přední polovině stoličky. Chodidla je vhodné roznožit na šířku pánve a chodidly se rovnoměrně opírat o podlahu (podložku). Je třeba se vyvarovat přepětí v bércích - opírat se je třeba zlehka, nikoli usilovně. Záda i hlava mají být drženy zpříma rovněž lehce, bez napětí - úsilí má být tak malé, jak jen to je pro udržení vhodného postavení tělesných částí nutné. Základní držení těla má být bez hrbení, záklonu, úklonu, předsunu i vytočení.
