Pojem „motorické stereotypy“ je této práci používán, stejně jako u Vencela (2015), převážně ve smyslu naučených a opakováním zautomatizovaných pohybů, které lze alespoň za určitých okolností cíleně ovlivnit, ale které mohou mít i geneticky fixovanou složku. Terminologie v této oblasti však není zcela jednotná. Janda (1982) definuje motorický stereotyp jako základní klinickou jednotku hybnosti. Kolář (2009b) používá pojmy „reflexy“, „motorické vzory“ a „hybné stereotypy“. Reflexy rozumí jednoduché vrozené a geneticky poměrně stálé motorické odpovědi na přesně definované podněty probíhající po preformovaných drahách, zatímco motorickými vzory jejich složitější varianty. Jako hybné stereotypy definuje na podkladě motorického učení vzniklou dočasně ustálenou soustavu podmíněných a nepodmíněných reflexů. Pfeiffer (2007) nazývá naučený a opakováním zautomatizovaný pohyb „pohybovým stereotypem“ a dále uvádí pojem „pohybový vzorec“, který je podle jeho mínění obecnější a zahrnuje pohyby jak naučené, tak vrozené.
