Pfeiffer (2007) uvádí tři úrovně řízení svalových činností: reflexní, podvědomou a volní. Píše, že na reflexní úrovni probíhají nejjednodušší automatické odpovědi na vnější nebo vnitřní podněty založené na nepodmíněném principu – reflexy polykací nebo obranné. Podvědomou úroveň řízení definuje jako poloautomatickou, která již předpokládá předchozí učení, a jako její příklad uvádí chůzi po rovině. Volním řízením Pfeiffer rozumí nejvyšší úroveň řízení, jehož podněty jsou vědomé myšlenky.
Pazdera (2015) píše, že nervové buňky jsou schopné kódovat signály dvou druhů – impulzy nebo útlumy. To koresponduje s tím, že existují jednak excitační a jednak inhibiční synapse (Čihák, 2004). Postupnou organizací oblastí aktivace obklopených pásmy útlumu Pazdera (2015) vysvětluje zdokonalování umu cvičením. Dále Pazdera uvádí, že při příliš dlouhém a příliš rychlém cvičení stejné pasáže může dojít k narušení pásem útlumu kolem aktivizovaných buněk a tím nežádoucí iradiaci aktivity do okolí. To je i dle zjištění Altenmüllera a Müllera (2013) podkladem fokální dystonie, popsané dále v této bakalářské práci.
