Definice svalového tonu není jednotná (Kolář, 2009a). V této práci je tento termín používán jako synonymum svalového napětí. Bez svalového tonu nelze provést žádný aktivní pohyb (Kolář, 2009a). Nedostatečný svalový tonus je hypotonus, nadměrný hypertonus. Pazdera (2015) na jeho základě rozlišuje čtyři svaly svalstva – pasivitu, volnou tenzi, pracovní tenzi a nadměrnou tenzi. Pasivitou rozumí nulový bod, o němž píše i Nejgauz (2019) – bez procítění tohoto stavu se nelze dost dobře naučit přirozené, uvolněné činnosti. Stav volné tenze je stavem pohotovostním, v pracovní tenzi se sval nachází v průběhu optimálního výkonu, nadměrnou tenzi je možno ztotožnit se strnulostí, či spasmem. Uvolněnost je však nutno vnímat výhradně jako důležitý prostředek, nikdy nesmí být sama o sobě cílem – účelná činnost spočívá ve střídání volné a pracovní tenze (Pazdera, 2015).
Pazdera (2015) dále uvádí čtyři pravidla, která nazývá kineziologickými zákony: Fixační, dostředivý, akcelerační a zestručňovací zákon. Podle fixačního zákona je pohyblivost ruky a paže tím nižší, čím více prstů je drženo strnule, čím více jsou abdukovány a čím je tato fixace silnější – opačně řečeno: čím vyšší uvolněnost, tím vyšší pohyblivost. Dostředivý zákon říká, že pohyby k tělu jsou vykonávány hbitěji, jemněji a přesněji než pohyby od těla. Podle akceleračního zákona každý, byť seberychlejší, pohyb začíná pomalu a až posléze zrychluje – pomalý začátek však může být okem nepostřehnutelný. Zestručňovací zákon říká, že rychlejší pohyby jsou jakoby vyhlazeny, v porovnání s pohyby pomalými mají méně detailů a menší dynamiku – proto je třeba při cvičení v pomalém tempu úměrně „přehánět“ - hra nacvičená v pomalém tempu a posléze zrychlená má jinou kvalitu než hra od počátku trénovaná v tempu cílovém. Nejedná se však o živelné, neřízené přehánění – spíše jde o nadsázku, kterou Pazdera přirovnává k situaci, kdy rodič malému dítěti kupuje o něco větší boty s tím, že do nich dítě brzy doroste.
