Můj učitel hry na trubku mě nutil během hudební produkce stát nehybně s pažemi v abdukci do horizontální roviny – prý aby to vypadalo důstojně. Když jsem si ale všímal jiných hráčů na trubku, hráli spíše s pažemi uvolněnými a ti lepší v podstatě tančili.
Učitelka hry na klávesy držení těla nijak výrazně neřešila, nicméně z jiných zdrojů jsem se setkal s názory, že by zápěstí mělo být tak nehybné, že když se na hřbet ruky volně položí tužka, neměla by během hry spadnout.
O podobném přístupu jsem slýchal i u jiných nástrojů.
Postupem času jsem se dozvídal, že toto statické pojetí je chybné a působí mnoho, nejen zdravotních, problémů a že se od něj postupně upouští. Když jsem začal studovat fyzioterapii, pojal jsem touhu se tuto problematiku hlouběji prozkoumat.
Protože se v rámci bakalářské práce nelze věnovat všem posturálním problémům u všech hudebních nástrojů, zaměřil jsem se na srovnání sedu a stoje při hře na klávesové nástroje. Domnívám se, že je vhodným počátečním bodem pro zahájení rozsáhlejšího výzkumu, kterému bych se chtěl časem věnovat.
Nemyslím si, že by se začaly vyrábět klavíry s jinou výškou klaviatury, ale tato práce by mohla být přínosnou pro hudebníky hrající na elektronické klávesové nástroje. Může mít přesah též do nehudebních lidských činností, kde je možnost volby mezi prací vsedě a vestoje. V neposlední řadě by mě potěšilo, kdyby má práce podnítila jiné badatele k obdobným, avšak rozsáhlejším a podrobnějším výzkumům.
Poznámka z roku 2024: I na akustické klavíry lze hrát vstoje a dokonce výšku klávesnice přizpůsobovat na míru každému hráči - stačí klavír posadit na polohovatelný zvedák a na pedály nasadit variabilní adaptér.
