Nemám patent na pravdu ani na rozum. To, co sem píši je výsledkem mých zkušeností, průzkumu odborných pramenů, vlastního bádání a úvah. V žádném případě nenesu odpovědnost za následky řízení se zde uvedenými podněty. Zodpovědnost nese každý sám za sebe. Než se do čehokoli pustíte, sami za sebe promyslete možné následky!
Doporučuji ověřovat tvrzení z vícera různých zdrojů, nevěřit slepě „100% zaručeným" nebo „prokázaným" „pravdám", vše promýšlet vlastní hlavou a smířit se s možností omylů, neúspěchů a selhání. Zcela stejné podmínky se nikdy neopakují a i pokud něco zabralo stokrát, nemusí to nutně zabrat postoprvé.
VDT je funkční onemocnění – nestrukturální – porucha není strukturálně fixovaná. Je způsobeno nerovnováhou svalových skupin – například chabé mezilopatkové a břišní svaly, přetížené prsní a bederní svaly, je oslaben hluboký stabilisační systém páteře. Bývá výrazná laxicita vaziva. Aspekcí lze zjistit zpravidla předsunuté držení hlavy a ramen, odstávající lopatky, hrudní hyperkyfosu, bederní hyperlordosu, anterversi pánve, bývá planovalgosní postavení nohou. V současnosti se jedná o velmi častou poruchu a její výskyt nadále stoupá. Často bývá důsledkem nedostatku pohybu – sedavý způsob života, doprava automobilem i na velmi krátké vzdálenosti, pohyb který zůstává je velmi chudý, fádní, stereotypní.
Někdy se mluví o nestrukturální skolióze, která může být posturální (návyk), kompenzační (změna držení těla po zlomenině stehenní kosti), antalgická (při kořenovém dráždění), reflexní či disociativní (psychogenní). To však není v pravém slova smyslu skolióza, vhodnějším je mluvit o skoliotickém držení. Při běžném stoji má vnější projevy stejné jako skolióza, ale není strukturálně fixované.
Skolióza je trojrozměrná deformita páteře. Jedná se o fixovanou, strukturální poruchu – patologické vychýlení především ve frontální, ale i sagitální rovině a rotaci (nebo spíše torsi – tvarové deformaci) obratlů v rovině transversální.
O skolióze lze s jistotou mluvit až po jejím průkazu zobrazovací metodou – rentgenem. Do té doby můžeme mluvit o skoliotickém držení nebo nanejvýš o podezření na skoliózu.
Klinicky můžeme s velkou pravděpodobností skoliózu od skoliotického držení odlišit Adamsovým testem. Neexistuje skolióza bez rotace – když jsou v předklonu lopatky ve stejné výši, není to skolióza.
I z vadného držení těla (funkční, nestrukturální poruchy) se může vyvinout skolióza (strukturální porucha) – funkce formuje orgán.
Ve frontální rovině se popisuje křivka, která může mít dle četnosti několik forem – jednoduchá (tzv. „C křivka“), dvojitá („S křivka“), trojitá, atd. Na konkávní (vyduté) straně jsou žebra nahustěna k sobě, svaly zkrácené, lopatka bývá v retrakci. Na konvexní (vypuklé straně) se žebra naopak vzájemně oddalují, tím a současnou rotací a torsí obratlů vzniká na konvexní straně hrb (gibbus), svaly ochablé, lopatka bývá posazena laterálně a kraniálně, současně bývá hřeben kosti kyčelní uložen níže, což navozuje pocit zkrácené dolní končetiny.
Vedlejšími důsledky bývá změna stereotypu chůze a vrstvení dalších potíží, vychýlení pánve (které může vést k bolestivosti v malé pánvi – například menstruačním bolestem), poruchám břišních orgánů v důsledku jejich posuvu do strany. V důsledku neoptimální struktury páteře a rozložení sil často postupem doby vznikají „vertebrogenní“ bolesti.
Skoliózu lze dělit podle několika hledisek – dle etiologie, lokalizace, míry kompenzace, tíže, orientace nebo doby manifestace.
Naučit se správně vnímat své tělo, zapojit hluboký stabilisační systém páteře, zapojit cvičení do běžných denních činností, dbát o pohybovou pestrost. Využít je možno například školy zad, sensomotorické stimulace, Feldenkreisovy nebo Alexandrovy metody, DNS.
I ke skoliotickému držení je třeba v terapii přistupovat jako ke skolióze.
Skolióza se stále vyvíjí a nelze zcela vyléčit, lze pouze více či méně kompenzovat. Terapie zahrnuje doživotní cvičení.
Terapie se liší dle tíže skoliózy – při zakřivení do 20° je doporučeno cvičení (fyzioterapie), jinak se křivka pouze sleduje. Při progresi na 20° až 40° nastupuje konzervativní korzetoterapie (například Milwaukee korzet, sádrový korzet nebo dynamický korzet dle Černého. U křivek nad 40° bývá doporučováno operační řešení (prostá komprese na konvexitě a distrakce na konkavitě, spondylodéza, nebo odstranění meziobratlových plotének a fixace speciálním instrumentáriem).
Důležitým je aktivovat svaly (fázické) na vypuklé straně (tam, kde je gibbus - hrb) a na vyduté straně je naopak protahovat. Cvičení by tedy mělo být asymetrické. Na propadlé straně se opřít, na straně hrbu pohybovat končetinami volně v prostoru. Lze použít cviků například z DNS nebo metodik vyvinutých speciálně pro terapii skoliózy – Klappovo lezení, Metodu von Niederhöffer, Ortopedickou dechovou terapii dle Schrottové, Metodu Gocht-Gessner nebo Metodu Scharrl.
