Vadné držení těla (VDT)
VDT je funkční onemocnění – nestrukturální – porucha není strukturálně fixovaná. Je způsobeno nerovnováhou svalových skupin – například chabé mezilopatkové a břišní svaly, přetížené prsní a bederní svaly, je oslaben hluboký stabilisační systém páteře. Bývá výrazná laxicita vaziva. Aspekcí lze zjistit zpravidla předsunuté držení hlavy a ramen, odstávající lopatky, hrudní hyperkyfosu, bederní hyperlordosu, anterversi pánve, bývá planovalgosní postavení nohou. V současnosti se jedná o velmi častou poruchu a její výskyt nadále stoupá. Často bývá důsledkem nedostatku pohybu – sedavý způsob života, doprava automobilem i na velmi krátké vzdálenosti, pohyb který zůstává je velmi chudý, fádní, stereotypní.
Někdy se mluví o nestrukturální skolióze, která může být posturální (návyk), kompenzační (změna držení těla po zlomenině stehenní kosti), antalgická (při kořenovém dráždění), reflexní či disociativní (psychogenní). To však není v pravém slova smyslu skolióza, vhodnějším je mluvit o skoliotickém držení. Při běžném stoji má vnější projevy stejné jako skolióza, ale není strukturálně fixované.
Skolióza
Skolióza je trojrozměrná deformita páteře. Jedná se o fixovanou, strukturální poruchu – patologické vychýlení především ve frontální, ale i sagitální rovině a rotaci (nebo spíše torsi – tvarové deformaci) obratlů v rovině transversální.
Odlišení skoliotického držení těla od skoliózy
O skolióze lze s jistotou mluvit až po jejím průkazu zobrazovací metodou – rentgenem. Do té doby můžeme mluvit o skoliotickém držení nebo nanejvýš o podezření na skoliózu.
Klinicky můžeme s velkou pravděpodobností skoliózu od skoliotického držení odlišit Adamsovým testem. Neexistuje skolióza bez rotace – když jsou v předklonu lopatky ve stejné výši, není to skolióza.
I z vadného držení těla (funkční, nestrukturální poruchy) se může vyvinout skolióza (strukturální porucha) – funkce formuje orgán.
Popis strukturálních změn na pohybovém systému při skolióze
Ve frontální rovině se popisuje křivka, která může mít dle četnosti několik forem – jednoduchá (tzv. „C křivka“), dvojitá („S křivka“), trojitá, atd. Na konkávní (vyduté) straně jsou žebra nahustěna k sobě, svaly zkrácené, lopatka bývá v retrakci. Na konvexní (vypuklé straně) se žebra naopak vzájemně oddalují, tím a současnou rotací a torsí obratlů vzniká na konvexní straně hrb (gibbus), svaly ochablé, lopatka bývá posazena laterálně a kraniálně, současně bývá hřeben kosti kyčelní uložen níže, což navozuje pocit zkrácené dolní končetiny.
Vedlejšími důsledky bývá změna stereotypu chůze a vrstvení dalších potíží, vychýlení pánve (které může vést k bolestivosti v malé pánvi – například menstruačním bolestem), poruchám břišních orgánů v důsledku jejich posuvu do strany. V důsledku neoptimální struktury páteře a rozložení sil často postupem doby vznikají „vertebrogenní“ bolesti.
- Rozlišují se křivky:
- primární neboli hlavní, což je křivka objevující se jako první, jsou u ní největší stupeň zakřivení a rotace, nelze zcela vyrovnat úklonem. Většinou je výše uložená.
- sekundární křivka, neboli křivka kompenzační či vedlejší – vyvíjí se později, je menšího rozsahu a zpravidla uložená níže.
Rozdělení skolióz
Skoliózu lze dělit podle několika hledisek – dle etiologie, lokalizace, míry kompenzace, tíže, orientace nebo doby manifestace.
- Dle etiologie:
- nejčastěji idiopatická – z neznámé příčiny (uvažuje se o významném vlivu posturální ontogeneze v prvním roce života)
- kongenitální
- neuromuskulární
- při neurofibromatóze
- Dle lokalizace (lokalizace je dána hlavní křivkou – kde je vrcholový obratel):
- nejčastěji hrudní (thorakální – Th2 až Th11), zároveň je u ní nejhorší prognóza,
- krční (C1 až C6),
- krčně-hrudní (C7 až Th1),
- bederní (L2 až L4),
- bederně-křížová (L5 až S1).
- Dle míry kompenzace:
- O kompenzované skolióze se hovoří, pokud došlo k vytvoření sekundárních křivek, takže těžiště hlavy a trupu není vychýleno ke straně. Olovnice spuštěná od protuberantia occipitalis externa v jejím případě prochází intergluteální rýhou.
- Při dekompenzované skolióze olovnice prochází o více než centimetr stranou mimo intergluteální rýhu. Dekompenzovaná skolióza je aktivní a bývá progredující.
- Dle tíže se skolióza dělí do několika tříd na základě Cobbova úhlu:
- IA třída – do 10° - z ortopedického hlediska je považována za fyziologické zakřivení, nikoli za skoliózu,
- IB – 11 až 30°,
- II – 30 až 60°,
- III – více než 60° zakřivení.
- Dle orientace konvexity hlavní křivky může být skolióza
- pravostranná nebo
- levostranná.
- infantilní – do tří let věku dítěte,
- juvenilní – manifestace mezi třemi a deseti lety věku a
- adolescentní – první projevy v období po 10. narozeninách až do maturace skeletu.
Rizikové faktory
- Čím dříve se nemoc projeví, tím bývá horší prognóza. Nejrizikovějším obdobím, kdy dochází k nejrychlejší a nejrozsáhlejší progresi je období rychlého růstu v dospívání.
- Dalším rizikovým faktorem je pohlaví - častěji skoliózou trpí dívky než chlapci.
- Nebezpečnou z hlediska možného vývoje skoliózy hypermobilita.
- Prognóza je déle horší při dekompenzaci křivky, při mozečkových příznacích (třesu, titubacích).
- Horší bývá jednoduchá („C“) křivka než dvojitá („S“) křivka.
- Prognosticky významným faktorem může být též výskyt skoliózy v rodinné anamnéze (dědičné vlivy).
Léčba
Terapie vadného držení těla
Naučit se správně vnímat své tělo, zapojit hluboký stabilisační systém páteře, zapojit cvičení do běžných denních činností, dbát o pohybovou pestrost. Využít je možno například školy zad, sensomotorické stimulace, Feldenkreisovy nebo Alexandrovy metody, DNS.
I ke skoliotickému držení je třeba v terapii přistupovat jako ke skolióze.
Terapie skoliózy
Skolióza se stále vyvíjí a nelze zcela vyléčit, lze pouze více či méně kompenzovat. Terapie zahrnuje doživotní cvičení.
Terapie se liší dle tíže skoliózy – při zakřivení do 20° je doporučeno cvičení (fyzioterapie), jinak se křivka pouze sleduje. Při progresi na 20° až 40° nastupuje konzervativní korzetoterapie (například Milwaukee korzet, sádrový korzet nebo dynamický korzet dle Černého. U křivek nad 40° bývá doporučováno operační řešení (prostá komprese na konvexitě a distrakce na konkavitě, spondylodéza, nebo odstranění meziobratlových plotének a fixace speciálním instrumentáriem).
Důležitým je aktivovat svaly (fázické) na vypuklé straně (tam, kde je gibbus - hrb) a na vyduté straně je naopak protahovat. Cvičení by tedy mělo být asymetrické. Na propadlé straně se opřít, na straně hrbu pohybovat končetinami volně v prostoru. Lze použít cviků například z DNS nebo metodik vyvinutých speciálně pro terapii skoliózy – Klappovo lezení, Metodu von Niederhöffer, Ortopedickou dechovou terapii dle Schrottové, Metodu Gocht-Gessner nebo Metodu Scharrl.
Příklady cviků
- V leže na břiše s podložením pro podsazení pánve se klient opře o lokty a pak na straně gibbu aktivuje fázické svaly – stejnostrannou horní končetinu zvedne od podložky, případně udělá malý pohyb, nadechne se a s výdechem opět položí loket na podložku a opře se o něj.
- V kleku na čtyřech nejprve nastaví trakční držení páteře, aktivuje HSSP a pak na konvexní straně zdvihne horní končetinu a pohne s ní dopředu (k hlavě) a zároveň zdvihne a kraniálně posune protilehlou dolní končetinu. S výdechem se pak do těchto předsunutých končetin opře.
- V „poloze dítěte“ („skrčence“) - provede v páteři úklon, tak aby protáhl konkávní stranu, při výdechu protažení ještě zvětší a aktivuje svalstvo konvexní strany mírným zdvihem stejnostranné horní končetiny a zatlačením do kontralatelární dolní končetiny.
- U pokročilejšího cvičence je možno zařadit i labilní plochy a vyšší pozice:
- například vysoký klek nebo stoj s nakročením kontralaterální (vzhledem k gibbu) dolní končetiny a aktivací ipsilatelární horní končetiny (aktivace s výdechem při aktivním HSSP).
- Při využití Klappova lezení používat kontralatelární vzor při dvojité („S“) křivce (z kleku na čtyřech cvičenec posune o zhruba 5 až 10 cm jednu dolní končetinu, poté stejnou vzdálenost druhostrannou končetinu horní, následně totéž provede kontralatelárně) a ipsilaterální vzor při jednoduché („C“) křivce (z kleku na čtyřech nejprve posune o 5–10 cm jednu dolní končetinu, poté o stejnou vzdálenost posune homolaterální horní končetinu, pak provede totéž na druhé straně těla).
- Zaječí skok s rotací: Z kleku na čtyřech se klient vysune vpřed, hrudník se dotýká podložky, lokty má ve flexi a mírné abdukci. Z této polohy se zdvihne do vzpřímeného kleku, horní končetiny jdou do vzpažení, pak je pomalu vrátí zpět do výchozí polohy, provede švih jednou horní končetinou s rotací hlavy na homolaterální stranu, švih druhou horní končetinou s rotací hlavy na homolaterální stranu, pak se vrátí do VP a z ní přitáhne kolena pod tělo. Tím si aktivuje zádové svalstvo a posílí rotátory trupu.