Tento spis je v PDF souboru možno stáhnout v obhájené podobě ze https://theses.cz/id/8r039j/ a v mírně upravené podobě odsud.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Biologická fakulta

Bakalářská diplomová práce

Vývoj krajiny a analýza prostorové struktury v katastru obce Olešnice u Trhových Svinů.

Vypracoval: Jan Lechner
Vedoucí práce: Ing. Eva Semančíková

České Budějovice 2007
(úprava 11. května 2010)

Abstrakt

Předmětem mé bakalářské práce bylo mapování krajinného pokryvu v katastrálním území Olešnice u Trhových Svinů a analýza jeho vývoje v období 1949–2005. Vyhodnotil jsem změny struktury a uvedl do souvislosti historické dění v území, které vedlo ke krajinným změnám. K tomuto účelu jsem použil metody geografických informačních systémů.

Pro hodnocení vývoje krajinného pokryvu jsem použil tyto indexy: shannonův index diverzity, koeficient ekologické stability, podíl ploch jednotlivých kategorií na celkové rozloze sledované územní jednotky, index změny a index vývoje plochy jednotlivých kategorií za určité období.

Výsledkem studia území je zjištění poměrně vysokých hodnot shannonova indexu diverzity a koeficientu ekologické stability, což vypovídá o přírodních kvalitách zkoumaného území. Převažujícím trendem v časovém horizontu let 1949 a 1987 bylo scelování pozemků a rozorávání mezí, mezi lety 1987 a 2005 naopak zatravňování orné půdy.

The aim of my bachelor thesis was mapping of the land cover in Olešnice cadaster and analysing its progression in the years 1949–2005. Changes of the structure of the landscape and history of the area that led to landscape change were analysed. There were used methods of geographic information systems.

These indices were used for analysis of changes of land cover: Shannon´s diversity index, coefficient of ecological stability, landscape similarity index, index of change and index of progression.

The result of this study is the discovery of relative high values of The Shannon´s diversity index and coefficient of ecological stability. It says that in Olešnice there is high quality of the environment. The dominating trend was land consolidation between the years 1949 and 1987 and turning fields to grasslands, between the years 1987 and 2005.

Lechner, J., 2007. Vývoj krajiny a analýza prostorové struktury v katastru obce Olešnice u Trhových Svinů [Landscape Development and Spatial Structure analysis of the Olešnice Cadaster, Bc. Thesis in Czech] - 59 pp. Faculty of Biological Sciences, University of South Bohemia, České Budějovice, Czech Republic.

Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně, pouze s využitím uvedené literatury.

V Českých Budějovicích,
Dne 9. května 2007
……………………………

Vyslovuji vřelé poděkování školitelce paní Ing. Evě Semančíkové nejen za odbornou pomoc a dobré rady, ale i za vlídný a přátelský přístup a trpělivost.

Obsah

1. Úvod

Krajina se neustále mění a vyvíjí. V pravěku lidé žili jako sběrači a lovci, a tak přírodu ovlivňovali jen málo. Později nastoupilo zemědělství – započalo odlesňování, tvořila se pole a pastviny. Nastoupil průmysl. Důsledkem toho je, že dnes se nenajde téměř žádný kout Země, žádná složka krajiny, kterou by člověk alespoň trochu neovlivnil.

Vliv člověka na krajinu se může jevit na první pohled pro lidstvo jako kladný, na samotnou přírodu však může mít vliv záporný a tedy v konečném důsledku záporný i pro člověka. A tak je důležité sledovat změny krajiny, aby byly včas podchyceny všechny neblahé trendy a vyřešeny jejich následky.

Cíle práce

Hypotéza

Vývoj krajinného pokryvu území je odrazem historického dění. Za největší změny krajinného pokryvu mohou změny využívání území.

2. Literární přehled

2.1. Definice krajiny

Pojem krajina je starogermánského původu a původně, v období raného středověku, označoval pozemek obdělávaný jedním hospodářem (Sklenička, 2003). Jinými slovy, krajina byla tehdy pojímána jako prostor, který mohl člověk vnímat z jednoho konkrétního místa. Za horizonty se jednalo již o krajiny jiné (Sklenička, 2003).

O pojmu krajina hodně napovídá také jeho etymologický výklad. Podle sdělení Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze se označení „krajina“ vyskytuje již v nejstarších staročeských památkách, např. v žaltáři z 1. pol. 14. století, a odvozuje se od prastarého všeslovanského slova „kraj“, které etymologicky souvisí se slovem „krájeti“ (Jůva a Zachar, 1981b). Proto také jeden z nejstarších významů slova krajina (ve 2. pol. 14. století) byl: okraj, vnější hrana, lem. Nejčastěji se však toto slovo vyskytuje ve významu nejzazší části země, končiny (např. krajiny zemské, latinsky fines terrae v žaltáři Vittenberském), a dále ve významu: kraj, oblast, část země. Od konce 14. století se objevuje i význam: správní oblast, nebo též význam: země jako územní jednotka, např. nepřátelské krajiny, cizí krajiny, lucká krajina apod. (Jůva a Zachar, 1981b).

Krajinu každý vnímá jiným způsobem. Pro někoho je krajinou pouze nejbližší prostor kolem domu nebo město, ve kterém žije, pro jiného to může být prostor v širším měřítku, státním, kontinentálním, globálním. Dokonce i vědci, kteří s krajinou pracují ji vnímají v různých dimenzích. Krajinu lze definovat v různém smyslu, například v zeměpisném, geopolitickém, ekonomickém, ekologickém apod. (Poleno, 1994). Ačkoliv definice krajiny není dosud jednotná, společným znakem drtivé většiny definic krajiny je její polyfunkční charakter (Sklenička, 2003).

Právní pojetí krajiny je v ČR dáno zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který říká: „krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“ ( § 3, písm. k, zák. č. 114/1992 Sb http://www.env.cz/www/zakon.nsf/0 /58170589e7dc0591c125654b004e91c1?OpenDocument). Zjednodušeně, avšak věcně správně, lze krajinu označit jako ekosystém, či soustavu ekosystémů (Sklenička, 2003).

Evropská úmluva o krajině (European Landscape Convention) definuje krajiny jako oblasti, jak je chápou lidé, jejichž povaha je výsledkem akce a interakce přírodních a/nebo lidských činitelů. (Council of Europe 2000 – Council of Europe, 2000. European landscape convention. Council of Europe (http://conventions.coe.int/Treaty/en/ Treaties/Html/176.htm)).

2.2. Vývoj krajiny v čase (historie zemědělského využívání)

Změna využívání krajiny může mít mnoho příčin. Nejvýznamnější roli však hraje zemědělství a urbanizace (Lindenmayer a Fischer, 2006). Soudobý stav krajiny našeho státu je z velké části právě výsledkem dlouhodobého vývoje zemědělství, v jehož různých časových obdobích byla původní příroda výrazně, a často i škodlivě, měněna a přetvářena (Jůva et al., 1981a).

Zemědělství, jehož počátky se u nás datují asi od 4. tisíciletí př. n. l., se vyvíjelo nejprve v prvobytné společnosti. V druhé polovině 1. tisíciletí n. l., v období feudalismu, nastal v zemědělské výrobě značný pokrok zavedením trojhonného hospodaření a zvyšovala se koncentrace výroby (Jůva et al., 1981a).

V druhé polovině 18. století došlo k velkým změnám, objevily se nové revoluční výrobní síly a vztahy. Zaváděly se nové plodiny (jetel, vojtěška, brambory a po r. 1800 také cukrová řepa), importem a křížením se zlepšoval chov skotu, ovcí, koní aj. (Jůva et al., 1981a).

Zlom v rozvoji zemědělství přinesla první světová válka. V letech 1914–1918 klesla v „našich zemích“ zemědělská výroba téměř o polovinu a průmyslová o čtvrtinu. Nový vývoj nastal teprve po obnovení naší státní samostatnosti v r. 1918 (Jůva et al., 1981a). Zemědělství se v té době vyznačovalo rozdrobenou industriální malovýrobou.

Druhá světová válka v letech 1939–1945 zemědělství opět těžce postihla. Bylo vyvlastněno velké množství zemědělské půdy a mnoho obyvatel z venkova vystěhováno (Jůva et al., 1981a). Avšak Hitler zemědělství podporoval, dokonce selští synkové i sloužící u sedláků nemuseli na nucené práce (ústní sdělení pamětníků). Na vyvlastněné půdě hospodařili tyrolští zemědělci (ústní sdělení pamětníků). Tudíž nelze jednoznačně uvést zásadní vliv na krajinu.

Jiná situace však byla po válce, kdy došlo k úbytku pracovních sil na venkově (odsun Němců) a tím i k opouštění půdy. Po válce nastal úbytek orné půdy (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/tab_2_bilance_pudy_stav_k_31_12_ceska_republika/$File/bilance_pudy_cr.xls).

V krátké době byl však započat nový vývoj zemědělství pozemkovou reformou, provedenou podle marxistické zásady, že půda patří těm, kdož na ní pracují. V 50. letech byla vytvořena jednotná zemědělská družstva a státní statky. Samostatně hospodařící rolníci se udrželi jen v podhorských a horských oblastech, které neposkytovaly podmínky pro združstevnění. Ale i těch vlivem socializace postupně ubývalo (Jůva et al., 1981a). V socialistickém zemědělství bylo zaměstnáno poměrně velké množství pracovníků, nejen v samotné prvovýrobě, ale i na technických a administrativních úsecích.

Po roce 1989 se změnou společenských poměrů došlo i k rozpadu socialistického zemědělství. Byla provedena privatizace, půdním zákonem vrácena půda původním vlastníkům, a tak došlo ke vzniku rodinných farem, zemědělských obchodních družstev nebo jiných zemědělských společností. A opět začali hospodařit na své i pronajaté půdě soukromí zemědělci.

2.2.1. Třídy krajiny

Následkem historického vývoje krajiny a jejího ovlivnění člověkem, lze vylišit několik tříd krajiny. Podle míry ovlivnění lidskou činností uvedli Löw a Míchal (2003) tři třídy krajin (geoekologické krajinné typy):

V rámci ČR následně vymezují tyto typy krajin (Löw a Míchal, 2003):

2.3. Krajinná ekologie. Základní pojmy.

Krajinná ekologie vznikla v Evropě v 50. letech 20. století (Dramstad et al., 1996). Jedním z hlavních rozdílů mezi krajinnou ekologií a jinými odvětvími ekologie je zaměření na prostorové vztahy mnohých ekosystémů v různých krajinách (Leitão et al., 2006). Krajinná ekologie krajinu studuje z pohledu její funkce, struktury, změny (Forman, 1995). Prostorové uspořádání plošek, koridorů a matric a jejich hluboké interakce jsou v jistém smyslu charakteristickým znakem krajinné ekologie (Leitão et al, 2006).

1.3.1 Funkce krajiny

De Groot (1992, 2006) definuje funkce ekosystému jako kapacitu přírodních procesů a složek poskytovat zboží a služby, které uspokojí lidské potřeby, přímo či nepřímo. Funkce krajiny, jako souboru ekosystémů, jsou vztaženy k širokým kategoriím služeb, které krajina poskytuje: výrobě, ochraně a regulaci (Leitão et al, 2006).

Ekosystémové služby jsou přínosy, které lidé získávají od ekosystémů (Anonymous, 2003). Zahrnují poskytování statků, regulační služby a kulturní služby (Anonymous, 2003):

2.3.2. Struktura krajiny

Struktura krajiny je popis prostorových vztahů mezi ekosystémy nebo přesněji distribuce energie, hmoty a druhů ve vztahu k velikosti, počtu, typům a uspořádání ekosystémů (Leitão et al, 2006). Je několik hlavních způsobů jak popsat strukturu krajin. Každá používá jiný druh dat (Leitão et al, 2006). Prostorový vzor krajiny či regionu je složený celkem ze tří typů prvků: plošek, koridorů a matric (Forman a Godron, 1993, Dramstad et al., 1996, Leitão et al., 2006). Tyto prvky jsou vhodné pro srovnání vysoce nepodobných krajin a pro vyvozování obecných principů.

Ploška je definována jako poměrně stejnorodá nelineární oblast lišící se od okolí (Forman, 1995). Plošky poskytují mnoho funkcí, například přirozená stanoviště, záchytné oblasti nebo jsou zdrojem či propadem pro druhy a živiny. Pozemek přirozené lesnaté země obklopené poli je ploškou, stejně jako i velké asfaltové parkoviště obklopené golfovými hřišti. Je tedy mnoho druhů plošek: např. zemědělská pole, lesy nebo vesnice. Význam plošky nakonec záleží na jejím využití a její reprezentativnosti v kontextu krajinné skládanky (Leitão et al. , 2006).

Koridor je definován jako lineární oblast jednotlivého typu land-cover (krajinného pokryvu), která má jiný obsah a fyzickou stavbu než její okolí (Forman, 1995). Koridory jsou proužky jednotlivých typů plošek, které se liší od přilehlé země na obou stranách a propojují dvě nebo více plošek. (Lindenmayer a Fischer, 2006). Koridory mají mnoho funkcí uvnitř krajiny. Fungují jako přirozená stanoviště, cesty pro pohyb rostlin, zvířat, živin a větru, nebo jako překážky pro takový pohyb. Existuje mnoho typů koridorů, v rozpětí od říčních koridorů přes mezistátní dálniční systémy, po kanály v zemědělské krajině (Leitão et al., 2006).

Matrice je plošně převládající typ krajinného pokryvu, je charakterizována nejvyšším zastoupením a prostorovým propojením (Lipský, 1998; Leitão et al., 2006) a hlavní kontrolou nad dynamikou (Lindenmayer a Fischer, 2006). Hraje dominantní roli ve fungování krajiny (v tocích hmoty, energie a organismů (Lipský, 1998; Leitão et al., 2006). Ne všechny krajiny v každý čas mají definovatelnou matrici (Leitão et al., 2006).

Příklady matric: město s ploškami parků, les s ploškami po těžbě dřeva, zemědělská pole s občasným výskytem malých skupinek stromů nebo zemědělská krajina s hustou sítí křovin a břehových porostů. Křoviny mohou uplatnit významnou kontrolu nad fungováním krajiny, podílejí se na řízení pohybu živin, větru, vody a divoké zvěře krajinou, stejně jako na řízení pohybu lidí v krajině (Leitão et al, 2006).

Na výše uvedeném členění je založen Územní systém ekologické stability (ÚSES). ÚSES se skládá z biocenter a biokoridorů, neboli plošek a koridorů. Cílem systému je uchovat a podporovat rozvoj přirozeného genofondu krajiny, zajišťovat příznivé působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny, zajišťovat prostorové oddělení krajinných částí, podporovat možnosti polyfunkčního využívání krajiny a uchovat významné krajinné fenomény (Löw et al., 1995).

2.3.3. Krajinná změna

Povrch Země stále podstupuje změnu vyplývající z kumulujících se účinků rozmanitých disturbancí a růstu a vývoje ekosystémů a lidské kultury (Leitão et al., 2006). Krajinná změna může být tedy chápána jako změna krajinné struktury a funkce v prostoru a čase (Leitão et al., 2006).

Způsoby změny krajiny mohou být následující: změny území v lesní systémy, zemědělské systémy nebo lidská sídla, ztráta stanovišť a fragmentace (Leitão et al., 2006).

Podle Formana (1995) je změna krajiny člověkem možná 5 způsoby: